Historie obcí

Společné obce Vinaře a Vinice.
Krásný je rozhled z kopce „Viničáku“ nad těmito obcemi do úrodného kraje, kde protéká řeka Doubrava s meandrem jejího náhonu. V dáli na západ je vidět majestátná věž čáslavského chrámu, na jih věž Žlebského zámku a vše doplňují rozhlehlé úrodné lány. Vlastní obec Vinaře se nachází blízko silnice směřující z Čáslavi na Chrudim, a to na odbočce spojující obce Vrdy, Vinice, Vinaře a Žleby.

Historický znak VinařeVes je zaznamenána již r. 1192 na listinách krále Václava, kdy dal Jan, syn Zdislavův, polovinu vsi řádu německých rytířů. Po smrti manželky připadla i druhá polovina tomuto řádu. Tak se také stalo, bylo to v roce 1242. Po roce 1420 byla ves zabrána světskými a držena k Lichnici. V této době dostali ves Trčkové, a to dědičně. V roce 1555 jsou Vinaře spolu s Vlačicemi prodány a takto drženy do roku 1579. Později ves připadla ke Žlebům a v tom držení zůstala až do roku 1850.

O části Vinice mnoho záznamů není, osada vznikla kolem roku 1784 přičiněním knížete Adama Aueršperka na místo dávno zaniklé osady Drbohlav. V roce 1800 tu byla postavena cihelna, která dosti často střídadla majitele a po necelém století, před rokem 1900 zaniká. Po čase postavil pan Kruml cihelnu novou, pro změnu ve Vinařích, ale i tato zaniká vlivem konkurence.

Vlastní školství se datuje roku 1871, jako jednotřídná škola obecná. Před tímto rokem děti z Vinař navštěvovaly školu ve Žlebech a z Vinic ve Vrdech. Z počátku se vyučovalo na statku pana Vraného čp. 28 v jedné místnosti. Zásluhou tehdejšího starosty pana Václava Daňka se od roku 1874 začíná učit v nové jednotřídní škole. Další třída se učila v najaté místnosti statku čp. 82. V roce 1892 bylo na nové škole přistavěno patro a to umožnilo vyučovat ve 3 postupných ročnících. V březnu roku 1944 školu obsadili němečtí vystěhovalci, a tak se vyučovalo v místním hostinci. Po odchodu těchto vystěhovalců a řádné úpravě celé školy se 14. května 1945 začalo pravidelně vyučovat. Škola měla velkého příznivce a mecenáše, vinařského rodáka pana Františka Kubáta, žijícího v USA. Přispíval jak materiálně, tak finančně. Za takto velkou dobu mu byla odhalena 12. června 1949 pamětní deska na budově školy. Výsledkem však je, že přes veškerou snahu obyvatel udržet vyučování dětí na škole v činnosti, byla tato dne 3. června 1976 uzavřena. Příčinou byl značný úbytek obyvatelstva, který nastal po 2. světové válce stěhováním početných rodin do pohraničních oblastí republiky a následně vynucenou kolektivizací zemědělství v obci.

Znak ViniceZa vlády komunismu postihl některé majitele zemědělských usedlostí konfiskát. Jejich majetky propadly do vlastnictví státu a sami se svými rodinami byli nuceně vystěhováni z obce. Pro posouzení uvádíme, že ve Vinařích a na Vinici žilo před rokem 1939 přibližně 750 obyvatel, ke konci druhého tisíciletí jich je registrováno 210.

Zmíňku si zaslouží zdejší vinařství, které si obě obce nesou i ve svém pojmenování. V době třicetileté války nastal velký úpadek v pěstování vinné révy v Čechách. Rokem 1936 zaniká také ve Vinařích poslední vinohrad pana Šveřepy. Ke znovuzrození dochází až v roce 1953, kdy bylo slavnostně započato s výsadbou vinné révy. Touto výsadbou byl pověřen absolvent Bzenecké vinařské školy, rodák ze Strážnice, pan Múčka. Pod jeho vedením bylo vysázeno 11 hektarů vinic. Přišel rok 1989, nastal rozpad socialistického zemědělství a nový nájemce, který hospodařil na vinařských polích přivedl jemu svěřené hodnoty k úpadku. Nastává boj o udržení vinohradu. Zatím vítězí obětavá práce několika lidí v čele s odborníkem panem Múčkou, který své zkušenosti předává svým následovníkům. Můžeme vás ujistit, že zdejší sylvánské zelené dostalo již patřičného ocenění. Proto povstaňme a připijme na ty, kteří svojí prací a pílí vybudovali a udržují tento vinohrad.